Emoční inteligence (EQ) jsou schopnosti, které zcela zásadně ovlivňují náš úspěch a naplnění. Pro leadery je EQ o to více důležité, protože má velký vliv na umění mezilidských vztahů. Pojďme se tedy podívat na to, co zajímavého tato kniha od věhlasného amerického psychologa a autora knih Daniela Golemana přináší. V první části shrnutí této knihy popíšu tu nejdůležitější teorii a v druhé části představím praktická cvičení a návody “co dělat”.
Co to vlastně je EQ?
- Znalost vlastních emocí
- Zvládání emocí
- Schopnost motivovat sám sebe
- Vnímavost k emocím jiných lidí
- Umění mezilidských vztahů
Po přečtení tohoto seznamu vás určitě nepřekvapí výsledky studií, které říkají, že EQ je pro úspěch a spokojenost v životě daleko důležitější než IQ. Je to dobrá zpráva, protože IQ se v průběhu života příliš nemění, zatímco EQ se může měnit velmi dramaticky. Jinými slovy IQ je dané a EQ je souhrn naučitelných dovedností.
V druhé části tohoto shrnutí popíšu i praktické cvičení a techniky, které pro zvýšení EQ můžete použít. Nejprve se však pojďme podívat na důležitou teorii, která vám objasní, kde se berou emoce.
Co to jsou emoce a kde se berou?
V latině se slovo emoce překládá jako emotio. Motio znamená pohyb a předpona e- znamená směrem ven. Emoce jsou tedy tedy to, co nás nakonec motivuje jednat. V našem mozku se emoce “nachází” v limbickém systému, který je centrem našich zážitků a s nimi spojených emocí. S tímto systémem úzce spolupracuje duální struktura amygdala, která sleduje všechny informace ze smyslových orgánů a hledá nebezpečí.
Je to právě amygdala, která rozhodne o tom, zda se budete radovat nebo bát, a to na základě našich předchozích zkušeností – těch, které jsme si vytvořili sami nebo i těch, které nám v genech předali naši předci.
Váš emoční stav ovlivňuje, jak efektivně využíváte váš intelekt
Asi vás nepřekvapí, že nízké emoce jako strach, hněv, úzkost, smutek či frustrace vám znesnadňují využití vašeho intelektu. Důvodem je, že při pociťování těchto emocí jsou více zapojena starší části mozku, která se vyvinula za účelem přežití. Naopak když cítíme “povznesené” emoce jako radost či zájem, tak více využíváme nejnovější části mozku – šedé kůry mozkové, která nám dovoluje tvořit, plánovat a uvažovat racionálně. Jinými slovy vývojově starší části mozku nám pomáhají přežít a novější části mozku nám pomáhají žít, tvořit a užívat si.
Jedním z takových produktů novějších částí mozku je “flow” neboli plynutí. Je to stav, kterému sportovci říkají “zóna”. V tomto stavu jste naprosto pohlceni vaší činností a přestáváte vnímat sebe i čas. Do tohoto stavu se dostáváme, když děláme činnost, která je na hraně nebo lehce za hranou našich schopností. Často je to i činnost, ve který vidíme hluboký smysl a možnost růstu. V druhé části knihy popíšu, jak se do tohoto stavu dostávat častěji, jak se méně dostávat do nízkých emocí a jak v nich nezůstávat dlouho.
Vnímavost k vlastním pocitům je klíčem ke kvalitnějšímu rozhodování
Daniel Goleman ve své knize popisuje příběh pacienta, kterému společně s nádorem byly odstraněny spojení mezi šedou kůrou mozkovou a emočními centry. Tento pacient vůbec nevěnoval žádnou pozornost jeho citům. Stal se lhostejným a nerozhodným. Nedokázal se rozhodnout ani v takové drobné záležitosti, jako čas a datum další návštěvy u neurologa. Všechny varianty mu dávaly logický smysl. Nic však k jednotlivým variantám necítil. Nedokázal jim přiřadit žádnou váhu. Tento příběh ilustruje, jak moc je při rozhodování důležitá emoční inteligence.
Čím lépe si dokážeme představit, jak se v dané variantě budeme cítit, tím lepší rozhodnutí uděláme. Možná to teď vypadá, že logika při rozhodování není důležitá. Nemyslím si to. Je to právě souhra logiky a emocí, která pomáhá ke kvalitním rozhodnutím. Zvlášť u těch náročnějších rozhodnutí může chvíli trvat než se “hlava” a “srdce” sjednotí do jednoho celku a vyberou si společně jednu z možností. Obzvlášť pokud vás ovlivňují silné emoce jako strach. V druhé části shrnutí si ukážeme, jak se lépe rozhodovat se zapojením emocí.
Závěrem
Jak už asi tušíte, kniha Emoční inteligence je velmi zatížená teorií. Autor se neustále opírá o studie a cituje z nich, což na jednu stranu dělá knihu velmi důvěryhodnou, na druhou stranu je někdy velmi náročné ji číst bez toho, abyste brzy usnuli. Já jsem v půlce musel přejít na audio knihu, což mně velmi pomohlo. Bylo těžké udržet pozornost na text, který obsahuje tolik odborností a faktů. Na druhou stranu je potřeba říci, že kromě studií je kniha protkaná i mnoha příběhy, které pomáhají lépe ilustrovat pointu. Odhaduji, že v knize je cca 90 % teorie a 10 % praktických doporučení. Nebudu vás trápit, tak jako autor této knihy, a proto druhá část shrnutí bude ryze praktická!