Manažeři ztrácí lidi, kvůli opravdovému zájmu

Jedna z příčin odchodu zaměstnanců je nedostatek opravdového zájmu manažera o jeho členy týmu.

Můj kamarád manažer nedávno ztratil dva lidi.

Vůbec to nečekal.

“Kdy ses jich naposled zeptal, jak jsou ve firmě spokojení?”

Z jeho výrazu jsem pochopil, že nikdy.

Přitom stačí tak málo. 

Jak si zde spokojený?

Jak bych ti mohl pomoci?

Co bys potřeboval?

Jak tě baví tvoje práce?

Co bych mohl dělat lépe?

Co by firma mohla dělat lépe?

Samozřejmě nelze čekat upřímné odpovědi, pokud o člověka nemáte opravdový zájem.

Pokud jste vašim lidem takovéto otázky nikdy nepokládali, tak je dobré je nejprve uvést.

“Chtěl bych ti položit několik otázek, na které se normálně neptám. Uplynul už nějaký čas od toho, co si nastoupil a zajímalo by mě, jak se ti zde líbí a co bychom mohli zlepšit.”

Rádi byste podobné příspěvky číst pravidelně? Spojme se na LinkedInu.

====

Moje příspěvky na sociálních sítích nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na život.

Jak poznat, zda už jste dost dobří na to, aby…

Pamatuji si na jeden rituál, ve kterém jsme měli přejít z chlapectví do dospělosti.

Spočívalo to v tom, že každý individuálně si vybral parťáka, který představoval “výzvu”, kterou musel překonat, aby se mohl stát dospělým.

Nikdo dopředu nevěděl, co je ta výzva.

To se vždy ukázalo až v té situaci, kdy jste před vaší výzvou stáli.

Někdo se se svým parťákem – svojí výzvou – začal prát.

Někdo svoji výzvu prosil. 

Někdo se jí bál a byl strnulý.

Pamatuji si, že jsem stál před svoji výzvou a ptal se jí, zda už můžu projít, zda už jsem dost dobrý.

Parťák mlčel a jen se na mě díval.

Pak mně to došlo.

Řekl jsem své výzvě, že jdu a prostě jsem prošel. 

Jen tak.

Žádný boj.

Žádná rezistence.

Jen tak jsem prošel.

Otočil jsem se na svého parťáka a oba jsme se začali smát. 

Byl to úplně ukázkový příklad.

Hledat externí autoritu, která potvrdí, že už můžu, že už jsem dost dobrý.

To vám nikdo nepotvrdí.

Ani žádný certifikát, žádná autorita nebo titul.

To, zda už jste dost dobří, je jen vaše rozhodnutí.

Rádi byste podobné příspěvky číst pravidelně? Spojme se na LinkedInu.

====

Moje příspěvky na sociálních sítích nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na svět. 

Perfekcionismus brání manažerskému úspěchu

Perfekcionismus je tlak na sebe a tlak na okolí k tomu, aby vše bylo perfektní a dokonalé.

U manažerů se to projevuje tak, že málo delegují, protože se bojí toho, že výsledek nebude takový, jakého by dosáhli oni sami. 

Když už delegují, tak si jen ověří, že by si to sami udělali lépe.

Jenže bez delegování nakonec vyhoří.

Nejen to.

Jejich nejlepší lidi odejdou někam, kde jim budou věřit a budou na ně delegovat zajímavou a důležitou práci.

Co s tím?

Vědomě zvyšovat pochopení pro sebe i pro ostatní.

Pochopení je totiž lék proti perfekcionismu.

Pochopení je přiznání si, že vše nemusí být hned dokonalé, ale může se to postupně zlepšovat.

Pochopení je uvědomění toho, že chybovat je lidské.

Rádi byste podobné příspěvky číst pravidelně? Spojme se na LinkedInu.

====

Moje příspěvky na sociálních sítích nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na svět. 

Proč římský filozof a politik Seneca několik dní v měsíci jedl a žil minimalisticky.

Lucius Annaeus Seneca byl římský filozof a politik.

Mohl si užívat těch největších výdobytků tehdejší doby.

Mohl si užívat uznání a pozornosti.

I přes to jednou za měsíc si vybral několik dní, ve kterých nosil to nejobyčejnější oblečení a jedl to nejzákladnější jídlo.

Proč?

Měl k tomu dobrý důvod. 

Věděl, že když se stane závislým na statusu a požitcích, tak se stane více zranitelným.

Bude se obávat o svoji moc.

A tudíž bude dělat rozhodnutí ze strachu, nikoliv z moudrosti.

Jednou za měsíc vyšel v těch nejobyčejnějších šatech a jedl to nejobyčejnější jídlo.

A ptal se sám sebe: “Je tohle ta situace, které ses tak obával?”

Aby zjistil, že i kdyby o všechno přišel, tak život jde dál.

Tento dobrovolný minimalismus nebo požitkový půst má i další pozitivní efekt.

I výtečné jídlo a skvělé šaty se časem stanou normou. 

Říká se tomu hédonická adaptace. 

Zvykneme si i na skvělé věci. Už je ani neoceníme. 

Tuto adaptaci naboříte dobrovolným požitkovým půstem.

Navíc tím získáte více odvahy dělat moudrá rozhodnutí.

Chcete podobné příspěvky číst pravidelně? Spojme se na LinkedInu.

====

Moje příspěvky na sociálních sítích nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na svět. 

Aktuální workshopy a přednášky

Workshop Objevte své PROČ

Lidé, kteří znají svoje PROČ jsou v životě i práci spokojenější a výkonnější. 

Přijďte objevit své PROČ v zážitkovém workshopu s profesionálními kouči Michalem Holubem a Martinem Čechákem. 

Přihlaste se zde:

Workshop Jak na záškodníky v hlavě: 3.10.2019, BRNO

Chceš zjistit, kdo sabotuje Tvůj potenciál? Zajímá Tě, jak snížit jejich vliv?
Na workshopu si rovnou vyzkoušíš 3 techniky, které pak budeš moci v praxi používat.

Přihlaste se zde.

Přednáška: Posilte vnitřní motivaci, přitáhněte k sobě ty správné lidi a získejte věrné zákazníky tím, že objevíte své PROČ.

Termín: 5.10.2019, BRNO

PODPOŘTE MĚ PROSÍM VAŠIM HLASEM ZDE.

Proč koučuji

Když mně bylo 26, tak jsem získal novou práci.

Udělal jsem kariérní a řekl bych i životní změnu.

Přešel jsem z pozice programátora v korporátu na pozici obchodníka v technologickém startupu.

Byl to odvážný krok (hlavně pro mého nového šéfa :).

Ale to bylo přesně to, co se mně na tom líbilo.

Udělat krok do neznáma směrem, který mě přitahoval.

Nebylo to vůbec lehké, ale dařilo se mně.

Dostal jsem pod své křídla mezinárodní tým obchodníků a dál jsem ho rozvíjel.

Měl jsem skvělou podporu a hodně energie.

Jenže jak šel čas dál, tak jsem si čím dál více uvědomoval, že chci ještě blíže k lidem.

Opustit technologie a jít směrem k osobnímu a firemnímu rozvoji.

Přestával jsem pomalu vidět smysl v tom, co dělám a to mě začalo ničit.

Beze smyslu se tak náročná práce prostě nedala dělat.

Tentokrát jsem však tu odvahu odejít neměl. 

Byl jsem rozpolcený.

Tělem ve firmě a myšlenkami venku.

Stálo mně to hodně sil a trochu zdraví.

Nakonec jsem ten krok udělal.

Právě díky koučování.

Od té doby pomáhám lidem k úspěchu a naplnění.

Zažil jsem si, že úspěch bez naplnění je stresující, vyčerpávající a prázdný. 

Naplnění bez úspěchu je neudržitelné.

K opravdové spokojenosti je potřeba oboje.

Nezáleží na tom, zda jste podnikatel, manažer, člen týmu nebo freelancer. 

Úspěch a naplnění lze najít (nebo spíše vytvořit) v jakékoliv z těchto profesních směrů.

A to je právě to, co dělám.

Individuálně nebo i skupinově ve veřejných kurzech či v uzavřených leadership programech ve firmách. 

To, jak to dělám, je sice velmi důležité, ale ne tolik, jako moje proč. 

Moje proč je úspěch a naplnění. 

Jaké je to vaše?

Rozdíl mezi posláním a cílem

Nedávno za mnou přišel kamarád a sdílel mně jeho zkušenost s tím, jak dosáhl cíle, za kterým šel přes 10 let.

Myslel si, že po dosáhnutí jeho cíle bude naplněný, ale ve skutečnosti se cítil demotivovaný.

Cíl byl splněn, ale co dál? To bohužel nevěděl. 

Chybělo mu totiž poslání.

Poslání na rozdíl od cíle je časově neohraničené, neměřitelné a nekonečné. Nikdy ho nelze zcela NAPLNIT, ale lze ho NAPLŇOVAT. 

Když máte poslání, tak jste naplnění z toho, že ho žijete.

Cíle jsou jen ukazatele po cestě, které vám pomáhají vaše činnosti měřit a vyhodnocovat.

====

Moje příspěvky na blogu nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na svět. 

Krize středního věku …

… je nepříjemné zjištění, že to, co jsme si mysleli, že nás udělá šťastnými, nás šťastnými neudělalo.

V první fázi toto zjištění lidé ignorují a snaží se hledat nové a většinou nezdravé způsoby, jak se cítit lépe. 

VĚTŠÍ TEMPO, VÍCE ZÁŽITKŮ, VÍCE VĚCÍ A VĚTŠÍ VZRUŠENÍ, hlavně ať necítím ten nepříjemný pocit.

Je to snaha potlačit ten nepříjemný, ale pravdivý vnitřní hlas, který křičí: “Něco je tady špatně!”

Kromě toho hlasu se začínají objevovat i zdravotní problémy. 

Dříve nebo později s tím stejně něco budeme potřebovat udělat, tak proč ne hned?

Protože je to pohodlné. Protože si myslíme, že to nějak obejdeme.

Jenže ten vnitřní hlas se nijak obejít nedá. 

Týká se mě to?

Udělejte si test.

Běžte na den do přírody. Úplně sami. Bez mobilu. Bez knížky. Bez vyrušení. 

Sedněte si na pařez a zeptejte se sami sebe: “Jak bych chtěl(a) žít, kdyby záleželo jen na mně?”

Odpověď už stejně znáte. 

Možná ji slyšíte uvnitř sebe, když čtete tyto řádky. 

Možná je ve vás schovaná hlouběji.

Možná budete potřebovat si o tom s někým popovídat. 

S někým, kdo ji z vás umí dostat. 

S někým, kdo vám pomůže překonat strach a obavy ze změny.

Nečekejte až bude pozdě. Udělejte to hned. 

====
Moje příspěvky na blogu nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na svět.

Majitel firmy je často ten nejméně svobodný člověk ve firmě

Jeden z důvodů, proč začít podnikat, je právě svoboda.

Nemít šéfa.

Být svým vlastním pánem.

Mít větší dopad.

Naplnit svoji misi.

Po čase však mnozí zjišťují, že jsou ti nejméně svobodní ve firmě.

Jsou tam od rána do večera.

Práci si berou domů.

Mají velkou zodpovědnost.

Musí platit výplaty.

Plnit závazky zákazníkům …

… a na rozdíl od zaměstnanců jen tak odejít nemohou.

Co s tím?

Možností je mnoho a o některých jste už určitě přemýšleli.

Na začátek je však potřeba mít jasnou VIZI toho, jak chcete, aby váš život vypadal.

VIZE, která vám dodá odvahu, motivaci a důvěru v další kroky.

Někdo se rozhodne firmu prodat a někdo se rozhodne zlepšit své dovednosti a dovednosti lidí ve firmě, aby mohl v klidu jít domů a užít si rodinu a koníčky.

Možností je spoustu, důležité však je vědět, co chcete právě vy.

Možná už to víte, ale jen nevíte, JAK to uskutečnit.

Nemusíte však na to přicházet sami…

Napište mi přes formulář na mém webu a získejte 30 minut koučování gratis.

PS: Budu vděčný za sdílení. Snad se to dostane k těm, kteří si to potřebují přečíst.

====

Moje příspěvky na blogu nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na svět.