Asi se vám to už stalo: ke konci roku jste si dali několik novoročních předsevzetí a cílů, ale po pár týdnech jako by po nich slehla zem. Už jsem si to taky několikrát vyzkoušel. Postupně jsem však začal můj přístup měnit a pro každé novoroční předsevzetí si položím následující otázky:
- Dělám to pro sebe nebo pro ostatní? Budu z toho mít radost? Kdo z vás už dlouho pracoval na něčem, z čeho nakonec neměl radost ví o čem mluvím. Jak se tomu vyhnout popíšu v další části článku.
- Jak z toho udělám zvyk? Jeden z problémů novoročních předsevzetí je ten, že na nic nenavazují. Chodit 3x týdně cvičit je pro mě příliš velký skok. Potřebuji tedy nejprve začít chodit jednou týdně a s tím, jak si zvykám postupně zvyšovat frekvenci a zátěž.
- Co budu muset obětovat? Co dalšího v životě budu potřebovat změnit? Vždycky je potřeba něco obětovat. Čas, finance nebo energii. Mohu si dát předsevzetí, že budu vstávat v sedm ráno, ale k čemu to bude, pokud budu chodit spát po půlnoci?
- Čí pomoc budu potřebovat? Pokud chci zhubnout / přibrat 10 kg a nemám s tím žádné zkušenosti, tak budu potřebovat pomoc od profíka, který se tím zabývá. To, že to zvládnu sám je málo pravděpodobné.
- Jak zajistím, že budu pokračovat v i těžkém období? Spoustu novoročních předsevzetí vypadá úžasně na papíře, ale při prvním problému je konec. Je lepší předem vědět, co mně pomůže pokračovat.
- Jak se budu potřebovat změnit? Pokud ze stresu zapomínám jíst nebo zajímám smutek, tak asi těžko přiberu / zhubnu. Budu potřebovat odstranit příčiny – stres a smutek nebo alespoň mojí reakci na stres a smutek.
- Jaké cíle / milníky budou reprezentovat to, že se posouvám? Schválně cíle dávám až jako poslední bod. Jsou to jen ukazatele toho, že jdu správnou cestou. Důležitější je však, že vím, proč tou cestou jdu a že po ní jdu.
Už teď asi tušíte, že s takovou sadou otázek a práce, která kolem toho je najednou nezměníte mnoho. Taková je však realita. Změny je potřeba dělat postupně, mít plán, být připravený na krizové situace a nechat si pomoci tam, kde moje dovednosti nebo vůle nestačí.
Praktický příklad toho, jak to implementovat
Líbí se mně přístup Tima Ferrisse, který nejprve udělá zhodnocení předchozího roku. Trochu jsem si ho modifikoval na následující:
- vezmu si kalendář, tužku a papír. Udělám tři sloupce: Negativní, Nuda a Pozitivní.
- Projdu si všechny týdny z minulého roku a všechny zásadní události a lidi roztřídím do těchto kategorií. Pozitivní znamená, že jsem si to fakt užil (čundr s kamarády) nebo že ten výsledek z té činnosti pro mě byl smysluplný (pravidelné cvičení). Negativní znamená, že jsem si to neužil a ani výsledek ty činnosti mně nedává smysl. Nuda je cokoliv co je někde mezi tím.
- Doporučuji být velmi náročný a pokud nějaká činnost není „WOW“, tak jí dát spíše do sloupce Nuda.
- Teď si položím otázky: Co chci opakovat? Co přestanu dělat? Co už nikdy nedělat? S kým se už nebudu stýkat? S kým se naopak chci stýkat? Možná mezi činnostmi z minulého roku najdu něco, co chci dělat častěji, protože vím, že mně to udělalo radost. Možná naopak najdu činnost, který je lehce pozitivní, ale není WOW a bere spoustu času. Tomu se říká nuda. Právě tuto činnost můžu nahradit něčím, co bude WOW.
- Tento seznam vyvěsím někam, kde na něj nekolik týdnů uvidím, abych si to stále připomínal a vrylo se mně to do paměti.
- Pokud to jde tak tyto činnosti rovnou naplánuji do kalendáře na další rok.
Tímto krokem jsem získal nějaké data o tom, co se mně skutečně líbí a co ne. Je tedy jasné, že mně to opravdu udělá radost (1). Taky jsem vytvořil prostor na to, abych mohl zavést nové zvyky, protože jsem některé věci eliminoval (3). Pokud chci častěji cvičit a je to pro mě náročné, tak vím, že začnu pomalu. To znamená, že první dva týdny nejprve jednou týdně, potom další dva týdny dvakrát týdně a další dva týdny už mohu třikrát týdně. Trik spočívá v tom, aby to na začátku bylo tak jednoduché, že se budu těšit na další cvičení. Jak dál z toho mohu udělat zvyk? Mně pomáhá to dělat ve skupině a mít někoho, kdo se mně ptá, zda to dělám. Jsem takto domluvený s jedním kolegou-koučem. Už dva a půl roku si voláme každý všední den v osum ráno a ptá se mně na několik otázek, které mně pomáhají zavést nové zvyky (2). Koho ještě budu potřebovat (4)? Toho je velmi důležitá otázka. Může to být kamarád nebo kolega, který už dosáhnul toho, čeho se snažím dosáhnout. Pokud takového člověka neznám, tak si ho můžu zaplatit, což se mně minulý rok vyplatilo hned několikrát. Kamarád vám sice pomůže, ale nikdy to nebudete brát tak vážně, jako když si někoho zaplatíte. Jak zajistím, že budu pokračovat i v těžkém období (5)? Na to mám právě kolegu, který mi volá každý den. Taky to může být sázka s kamarády, veřejný závazek nebo si můžete najmou kouče. Jak se budu potřebovat změnit (6)? Zde hledám příčiny překážek, které mně stojí v cestě. Pokud nejím ze stresu, tak budu potřebovat odstranit stres nebo mojí rekaci na stres. Opět je zde otázka, zda jsem schopný to udělat sám nebo zda potřebuji externí pomoc. Nakonec si určím cíle (7). Ze zkušenosti jsem se naučil, že cíle jsou důležité, ale ne tolik jako zvyky. Naopak cíle jsou někdy nebezpečné v tom, že přeceníme nebo podceníme naše možnosti a tím se zbytečně demotivujeme. Vždycky je lepší se zaměřit na proces a nechat cíl ať se splní díky procesu, který podstupujeme.
Na závěr
Už několikrát jsem si udělal zkušenost, že je lepší se zaměřit spíše na méně činností a ty dělat pořádně. Chce to však dobře vybrat a dobře nastavit proces. Jak? Vyberte si něco, co vám bude dělat radost a dělejte to tak, aby vás to bavilo.