Ve čtrnácti letech jsem si našetřil na svůj první počítač a trávil jsem u něj skoro všechen volný čas. Myslel jsem, že počítače mě budou jako mého tátu živit. Na vysoké škole jsem přišel na to, že místo programování mě baví komunikovat se zadavatelem projektu, zorganizovat tým, dotáhnout projekt do konce a nakonec vše odprezentovat. Školu jsem dokončil a už v mém prvním zaměstnání jsem tušil, že programátor dlouho nebudu. Měl jsem velkou potřebu být s lidmi. Tuto potřebu jsem naplňoval skrz budování sítě Toastmasters klubů. Toastmasters je organizace, kde se v bezpečném prostředí naučíte, jak prezentovat a vést lidi. Během několika let se nám povedlo z jednoho klubu o šesti členech vybudovat síť několika klubů, stát se nejlepším klubem z 350 klubů v Evropě a uspořádat několik úspěšných konferencí. Vyzkoušel jsem si jaké to je vést klub, vést oblast několika klubů nebo mentorovat nově vznikající klub. Byly to pro mě velmi cenné zkušenosti, které jsem chtěl využít i v profesním životě. V té době jsem ještě pracoval jako programátor a rozhodl jsem se pro změnu. Zamířil jsem do české IT firmy Flowmon Networks. Můj vedoucí mě díky vzájemné chemii odvážně vzal to týmu a dal mně příležitost se ukázat. Povedlo se a brzy jsem začal získávat větší zodpovědnost. Bez předchozích zkušeností se zahraničním obchodem jsem s podporou zkušenějších kolegů začal jezdit do zahraničí, kde jsem budoval partnerskou síť. Během jednoho roku se nám povedlo získat klíčového partnera a několik zákazníků. Po předchozím úspěchu jsem dostal příležitost vytvořit a vést vlastní tým. Zadáním pro tento tým bylo přinést do firmy požadovaný obrat a při tom expandovat do nových a pro firmu zcela neprobádaných teritorií. Navázal jsem na úspěch mého vedoucího, který mně předal část jeho obchodního týmu. Tento tým se nám díky obchodním výsledkům povedlo rozšířit o české i zahraniční kolegy, nastavili jsme firemní procesy, vytvořili vzdělávání pro naše partnery, rozšířili se do nových zemí a získali lukrativní partnery i zákazníky. Mojí rolí bylo tyto kroky iniciovat, vést a dovést do zdárného završení.
Povedlo se nám dosáhnout 180% meziročního nárůstu obratu, rozšířit obchodní tým z 5 na 15 lidí, rozšířit se do nových teritorií a získat zákazníky jako KBC nebo ING.
Odejít pro mě bylo velmi těžké rozhodnutí. Nakopec opět zvítězila touha ještě více pracovat s lidmi a jejich duší.
Odešel jsem tedy pod křídla koučovací agentury, kde jsem se naučil základy koučování. Po roce a půl jsem však zjistil, že potřebuji jít moji vlastní cestou.
Postavit se na vlastní nohy bylo těžší, než jsem myslel. Je to velký rozdíl koučovat pod agenturou a být sám za sebe jako profesionál na volné noze. Vyrojilo se spoustu osobních témat, které jsem cítil, že potřebuji zpracovat, než budu pokračovat v jakékoli další podnikatelské činnosti. Dal jsem si tedy přestávku na dobu neurčitou. Bylo to pro mě náročné, silné a velmi důležité období, kdy jsem se postavil na vlastní nohy. Ke konci této přestávky jsem se nacházel v dennodenní radosti a chuti začít něco dělat. Ukázalo se, že koučování je skutečně cesta, ve které mám pokračovat. Našel jsem nového mentora a školu koučování, kde se dál vzdělávám podle standardů mezinárodní federace koučů. Koučuji majitele firem a vedoucí týmů, protože mezi těmito lidmi se cítím jako doma.