Občas je dobré trochu vykouknout ze své bubliny..

Kupuji si Nový prostor.

Vždy od stejného pána.

Bohužel vždycky remcá.

Stěžuje si na město, stěžuje si na počasí a stěžuje si na zdraví.

Mám já to zapotřebí?

Dávat peníze někomu za to, abych si poslechl, jak remcá?

Tak jsem přestal kupovat …

… jenže tohle není konec příběhu …

… já jsem zase začal.

Uvědomil jsem si, že to není jeho problém, že remcá.

Je to můj problém, že mám přehnané očekávání.

Díval jsem se na to mojí optikou “Věci jdou měnit. Nelíbí se ti něco? Změň sebe nebo svoji situaci, ale neremcej.“

Jenže to není optika, kterou má on.

Nejspíš vyrůstal v podmínkách, kde se naučil remcat. A nejspíš nevěří, že změna je možná. Možná je pro něj změna daleko těžší, než já si dokážu představit.

I přesto tam však stojí.

Stojí tam v parném horku.

Stojí tam v zimě.

To mě inspiruje.

A tak kupuji dál.

On stále remcá.

Mně už to však nevadí.

Změnil jsem sebe.