Krize středního věku …

… je nepříjemné zjištění, že to, co jsme si mysleli, že nás udělá šťastnými, nás šťastnými neudělalo.

V první fázi toto zjištění lidé ignorují a snaží se hledat nové a většinou nezdravé způsoby, jak se cítit lépe. 

VĚTŠÍ TEMPO, VÍCE ZÁŽITKŮ, VÍCE VĚCÍ A VĚTŠÍ VZRUŠENÍ, hlavně ať necítím ten nepříjemný pocit.

Je to snaha potlačit ten nepříjemný, ale pravdivý vnitřní hlas, který křičí: “Něco je tady špatně!”

Kromě toho hlasu se začínají objevovat i zdravotní problémy. 

Dříve nebo později s tím stejně něco budeme potřebovat udělat, tak proč ne hned?

Protože je to pohodlné. Protože si myslíme, že to nějak obejdeme.

Jenže ten vnitřní hlas se nijak obejít nedá. 

Týká se mě to?

Udělejte si test.

Běžte na den do přírody. Úplně sami. Bez mobilu. Bez knížky. Bez vyrušení. 

Sedněte si na pařez a zeptejte se sami sebe: “Jak bych chtěl(a) žít, kdyby záleželo jen na mně?”

Odpověď už stejně znáte. 

Možná ji slyšíte uvnitř sebe, když čtete tyto řádky. 

Možná je ve vás schovaná hlouběji.

Možná budete potřebovat si o tom s někým popovídat. 

S někým, kdo ji z vás umí dostat. 

S někým, kdo vám pomůže překonat strach a obavy ze změny.

Nečekejte až bude pozdě. Udělejte to hned. 

====
Moje příspěvky na blogu nejsou ukázka koučování. Jsou to jen mé zkušenosti a pohledy na svět.